RODOKMEN

Jaká byla povolání předků rodu Žišků

Sedláci, podruzi a vinaři

Život předků rodu Žišků byl po několik generací spojen především se zemědělstvím. Patřili mezi sedláky, menší hospodáře, podruhy i vinaře. Informace o velikosti jejich hospodářství lze dohledat v historických katastrech, tedy soupisech majetku vedených pro daňové účely v období od 17. do počátku 19. století.

Dalším důležitým pramenem jsou gruntovní a pozemkové knihy uložené dnes ve státním archivu v Hodoníně.

Nejstarší záznamy v katastrech

V nejstarším známém soupisu – Lánovém rejstříku panství Strážnice z roku 1669 – se ještě příjmení Žiška mezi osedlými hospodáři nevyskytuje. Objevují se zde však příjmení Sasín, Stanislav či Ratiborský, která později vstupují do rodových linií manželek Žišků.

Významnou osobou tohoto soupisu byl Jan Ratiborský, pravděpodobný předek Kateřiny Ratiborské, manželky Václava Žišky (*1732). Patřil mezi největší sedláky ve Strážnici:

• hospodařil přibližně na 25,7 hektarech půdy,

• vlastnil 31 kusů polí,

• a také vinohrad.

Ve Strážnici tehdy představoval téměř velkostatkáře.

Václav Žiška jako podruh

První přímý předek rodu, který se v katastrech objevuje, je:

Václav Žiška (*1732)

V tzv. Rektifikačních aktech z roku 1749 je uveden mezi osobami označenými jako:

Inleute mit Realiten

tedy podruzi žijící v nájmu, kteří však vlastnili menší kus pole nebo vinohrad.

Václav tehdy vlastnil:

• jedno pole o velikosti asi 0,38 ha,

• a dva malé vinohrady.

Rodina tedy ještě nepatřila mezi bohaté sedláky, ale už měla vlastní hospodářské zázemí.

Postupný vzestup rodiny

Další záznam přináší Tereziánský katastr z roku 1758. Václav Žiška je zde uveden znovu – tentokrát již se čtyřmi kusy polí o rozloze asi 0,77 ha a vinohradem.

Je vidět, že rodina postupně rozšiřovala své hospodářství.

Největší posun nastal v druhé polovině 18. století.

V Josefinském katastru z roku 1781 je Václav Žiška již veden jako majitel měšťanského domu č. 240 ve Strážnici se zahradou. Dům měl přibližně:

• 32 metrů délky,

• 10 metrů šířky.

Rod Žišků se tak během jedné generace posunul od podruhů k usedlým hospodářům.

František Žiška a hospodářství v 19. století

Poslední důležitý záznam pochází z roku 1820.

V Matrice výnosu pozemkového je u domu č. 302 uveden:

František Žiška (1791–1871)

Hospodařil přibližně na:

• 2,4 hektarech polí,

• a vlastnil také vinohrad.

To ukazuje, že majetek rodu se v mužské linii postupně zvětšoval.

Jak fungilo dědictví hospodářství

Ve staré selském společnosti nebylo možné hospodářství jednoduše rozdělit mezi všechny děti.

Až do patentu vydaného dne 3. dubna 1787 dědil grunt většinou jediný syn – často nejmladší. Ostatní sourozenci:

• odcházeli jako podruzi,

• přiženili se na jinou usedlost,

• nebo se ženili s vdovami po hospodářích.

Teprve na počátku 19. století začala vrchnost povolovat dělení hospodářství.

Právě proto lze v rodě Žišků sledovat, jak někteří členové zůstávali sedláky, zatímco jiní museli hledat obživu jinak.

Domkáři a řemeslníci

Ne všichni předci byli sedláci.

Například:

Jan Adamec

otec Apoleny Adamcové, manželky Martina Žišky (*1811), byl domkář.

Domkáři vlastnili jen malý domek bez větší půdy, a proto si museli vydělávat řemeslem nebo námezdní prací.

V rodině se objevují i řemeslnické tradice.

Předci Kateřiny Baborské, manželky Františka Žišky (*1791), byli již od první poloviny 18. století ševci. Rod Baborských patřil mezi známé obuvnické rody Strážnice.

Řemeslo tak často doplňovalo hospodaření a umožňovalo rodinám přežít i v horších letech.

Sedláci mezi vinohrady Strážnicka

Život rodu Žišků byl po generace pevně spojen s krajinou kolem Strážnice.

Pole, vinohrady, hospodářství i domy se dědily z generace na generaci a postupně vytvářely sociální postavení rodiny.

Od skromného podruha Václava Žišky (*1732) až po usedlé hospodáře 19. století je možné sledovat pomalý, ale zřetelný vzestup rodu v prostředí moravského venkova.