RODOKMEN

Starý uherský rod znovu vystupuje z dějin.
Rodinná paměť bývá někdy tichá. Jména mizí, příběhy se zkracují na několik vět, staré souvislosti překryje čas. A přesto – některé rody nezmizí nikdy. Jen čekají, až budou znovu objeveny.

Rod Sarlay (Nagy- a Kissarlói) patří ke starým uherským šlechtickým rodům, jejichž kořeny sahají hluboko do středověku. Podle historických a genealogických pramenů je rod pravděpodobně odvozen od rodu Ludány, který již roku 1246 obdržel královským darem panství Kissarló. Tento údaj se objevuje v klasických uherských genealogických dílech (Béla Kempelen, Iván Nagy) a je potvrzován i regionálními archivními prameny.

Již ve 14. století vystupuje Pál Sarlay, pán Kissarló, jenž je považován za jednoho z prvních bezpečně doložených nositelů rodového jména. Rod se v této době řadil mezi regionální šlechtu, jejíž postavení bylo založeno na kombinaci pozemkového vlastnictví a služby panovníkovi. Tento charakter rodu se dále prohluboval v průběhu pozdního středověku.

Členové rodu Sarlay se v průběhu staletí objevují v mnoha župách Uherského království – v Nitře, Trenčíně, Barské, Novohradské, Zemplínské, Gemerské, Pešťské i dalších. Nešlo o uzavřený lokální rod, ale o rod aktivní, zapojený do správy země, vojenské služby i královských záležitostí.

Mezi doloženými osobnostmi rodu nacházíme:

• Istvána Sarlaye, důvěrníka a stoupence mocného magnáta Matúše Čáka Trenčianského,
• Istvána II. (1392), který působil jako homo regius – královský zástupce,
• Bálinta Sarlaye,(1573) pána na Čachtickém panství
• členy rodu zapojené do bojů proti Turkům, do služeb Ferdinanda II. či Jiřího I. Rákócziho,
  • Mózes (1633) – stoupenec Ferdinanda II.,
  • András (1640) – voják armády György I. Rákócziho,
• později krajské soudce, notáře, župní úředníky, vojenské důstojníky a hospodářské správce.
  • Márton (1724) – vrchní notář bratislavské župy,
  • György (1782) – župní soudce (Krassó),
  • Gábor – župní soudce ve Vasu, kapitán posledního šlechtického povstání,
  • Lajos (1860) – rada dvorské kanceláře,
  • János (1870) – vrchní soudce kasačního soudu,
  • Sándor I. – poručík husarů 1848, později major,
  • Šándor II. – velkostatkář (Csengőd, Tabd-Puszta).

Klíčovou osobností naší větve se stal Blažej (Blasius) Šarlay (+ před r. 1629), kastelán Považskobystrického hradu, jenž sloužil Ondreji Balassovi (+1591). Sarlajyovci přišli z Hotňanské stolice, kde jejich středověký původ sahá do Tekovských Lužan (u Nitry). V jeho době, na přelomu 16. a 17. století se rod Sarlay trvale usadil v obci Hatné u Povážské Bystrice, která se stala skutečným rodovým centrem. Blažej Šarlay zde vlastnil doživotní kuriální usedlosti nazývané Moravčekovské a jeho synové Imrich, Pavol a Štefan založili tři hlavní rodové linie. Tím se Hatné proměnilo z pouhého místa pobytu ve strategickou základnu rodové moci.

Rodová prestiž byla dále upevněna oficiálními potvrzeními šlechtictví a erbu. Ján (János) Sarlay roku 1622 publikoval armális v Trenčianské stolici, přičemž samotný erb – uherský jezdec na bílém koni s tureckou hlavou na meči, završený dvouhlavým černým orlem – symbolizoval vojenskou službu a loajalitu ke koruně. Tento erb nebyl pouhou ozdobou. Byl znamením služby, odvahy a odpovědnosti. Pro naši rodinu má tento příběh ještě hlubší rozměr.

Další potvrzení šlechtictví proběhla v 17. a 18. století v župách Bars, Nógrád, Zemplén i Pešť.

V průběhu 18. století se Sarlayové pevně etablovali mezi nižší a střední uherskou šlechtou. V Hatném i okolí zastávali funkce notářů, rychtářů a přísedících. Ján Sarlay je doložen jako obecní písař, zatímco Andreas Sarlay alias Kocsinecz nese výslovné označení nobilis. Časté sňatky s rody Seko (Szekó), Ragula a Rusznak dokládají vědomou strategii udržení šlechtického statutu prostřednictvím endogamních vazeb.

Od konce 18. století se členové rodu objevují i mimo původní oblast. Márton Sarlay byl roku 1724 vrchním notářem bratislavské župy, György Sarlay se stal soudcem župy Krassó a další členové rodu působili jako župní úředníci, soudci či kapitáni šlechtických oddílů. Rod tak zůstal pevně zakotven v administrativním aparátu Uherska.

V 19. století se příběh rodu Sarlay rozšiřuje i za hranice monarchie. Philipp Sarlay, císařský telegrafní komisař, působil v Tyrolsku a stal se známou osobností technických dějin. Jeho potomci se zapsali do dějin alpinismu a letectví. Zcela mimořádnou postavou byl Pál Sarlay († po roce 1886), účastník revoluce let 1848–1849, který po emigraci do Anglie a Severní Ameriky vystupoval pod jménem Esterházy a podílel se na založení maďarské osady Esterhazy v Kanadě.

Rod užíval vlastní erb, jehož symbolika je výmluvná a silná:
V modrém poli uherský rytíř v červeném oděvu, cválající na bílém koni, s taseným mečem v pravé ruce. Na šavli napíchnutá turecká hlava – jasný symbol bojů za obranu království. Nad helmou dvouhlavý černý orel, znak moci, ochrany a služby koruně. Přikrývky v barvách zlaté, modro-stříbrné a červené.

Linie rodu Sarlay – Ludány k nám přichází po ženské linii, přes matku Milana Šefčíka (1948-2023). Babička Milana, Mária Kupčíkova, roz. Seko z rodu Sarlay (1896-1942) zemřela mladá a mnohé vazby zůstaly po generace skryté. Teprve dnes, díky systematickému bádání v archivech v Maďarsku a na Slovensku, díky digitalizovaným fondům a odborným pramenům, se tento příběh znovu skládá.

Nejde o hledání titulů. Nejde o baronství či hraběcí hodnosti. Jde o vědomí původu, o návrat paměti rodu, který byl součástí dějin Uherska, jeho obrany i správy.

Dnes můžeme říci s pokorou, ale i s hrdostí: jsme potomky starého uherského šlechtického rodu. A tento objev je nejen návratem do minulosti, ale i závazkem do budoucna.

Seznam použitých zdrojů

• BOROVSZKY, Samu (ed.). Magyarország vármegyéi és városai. Pest-Pilis-Solt-Kiskun vármegye. Budapest: Országos Monografia Társaság, 1910.
• KEMPELÉN, Béla. Magyar nemes családok. Budapest: Grill Károly Könyvkiadó, 1911.
• NÁGY, Iván. Magyarország családai czimerekkel és nemzékrendi táblákkal. Sv. X. Pest: Ráth Mór, 1863.
• REISZIG, Ede – SARLAY, Samu. Gömör-Kishont vármegye nemes családai. Budapest, 2012. ISBN 978-615-5242-28-1.
• TURUL. A Magyar Heraldikai és Genealogiai Társaság Közlönye. 1940, roč. 54.
• Štátny archív v Žiline, fond Trenčianska župa I., Nobilitaria – Šarlai, kart. 284, inv. č. 1090.
• RakouskoWiki. Sarlay (rodina) [online]. Dostupné z: https://oesterreichwiki.org/wiki/Sarlay_(Familie)
• Arcanum Digitális Tudománytár. Manuális könyvtár – Borovszky Samu 
• Arcanum Digitális Tudománytár – archivní databáze.
• Regionální župní a zemské archivní fondy (Nyitra, Trenčín, Pešť).
• HATNÉ. Hatné 1321–2021. Hatné: Obec Hatné, 2022. 272 s. ISBN 978-80-570-2993-9.