Jdi na obsah Jdi na menu
 


18. 2. 2015

Vzpomínka na Josefa Šefčíka 1900 - 1933, 1. část

Tento příběh  jsem napsal na základě zjištěných faktů, které se objevily až v roce 2011, tedy 111 let po narození Josefa Šefčíka z Mutěnic na Hodonínsku. Příběh obsahuje i neurčité domněnky, které nemusely být skutečností, ale  dokreslují poznatky, které během bádání byly zjištěny.

 

js-nova-----retus.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Píše se nové, tedy 20. století, rok 1900 a v Mutěnicích se ve čtvrtek 11. ledna v domě č. 374  narodil chlapec Josef , v pořadí již desáté dítě,  syn Josefa Šefčíka a Jenovéfy, rozené Kujové.  Otec Josef, pocházející z nedalekého Josefova, měl již 52 let, matka 48 let. V té době žije už jen pět Josefových sourozenců  - Jenovefa, nar. 1875, Juliana, nar. 1878, Petr, nar. 1883, Marie, nar. 1885 a František, nar. 1890. Další děti Brigita, Josef, František zemřeli do dvou let, jedno děvče se narodilo mrtvé.

Příjmení se zapisovalo ve tvaru Šefčík i Ševčík, proto také v Mutěnicích žijí  Šefčíkovi i Ševčíkovi.

 

Josef byl nejmladším dítětem, o generaci mladší než starší sourozenci. A tak i jeho narození bylo v novém věku, v době klidu, dodatečným dárkem pro celou rodinu. Nikdo však netušil, že Josefa i jeho rodinu čeká život plný neočekávaných a bolestivých událostí.

 

V roce 1906 Josef nastupuje do prvního ročníku Obecné školy v Mutěnicích. Podle Výkazu o docházce a prospěchu víme, že  Josef zameškal  v porovnání se spolužáky málo hodin, ale učení neměl v oblibě. A tak první ročník nebyl zcela úspěšný.

 

V domě Mutěnice č. 374 žila rodina  Josefa Šefčíka od roku 1885, dne 29.11.1885 se zde narodila dcera Marie. Jak rodina dále zde žila, poznáváme ze sčítání lidu v roce 1911. Majitel bytu Josef Šefčík má jako zaměstnání uvedeno polní hospodářství, manželka Jenovéfa pomáhá. Z dětí zde žijí už jen František, nar. 1890 - nádeník v uhelném dole K. Vrány v Dubňanech, Marie, nar. 1885 - nádenice na panském dvoře a náš Josef, nar. 1900 - žák. Žije zde i roční vnučka Františka, dcera Marie. Dcera Jenovéfa je již vdaná, ženatý syn Petr zemřel v roce 1909. S jeho vdovou Juliánou se v říjnu roku 1911 oženil František, nar. 1890, tedy se svou švagrovou.

8a.jpg

Léta běží a mladý, čtrnáctiletý  Josef  zažívá bouřlivé období začínajících nepokojů 1. sv. války. Mutěničtí muži narozeni do roku 1897 jsou odvedeni na vojnu a jen staří muži a děti zůstávají v obci se ženami. Válka však nenechá ostatní mladíky pozadu a odvádí každým rokem další muže do bojů jak do císařského vojska, tak někteří později vstupují do rodících se legií.

 

Píše se rok 1916 a dospívající Josef zažívá první bolest. Dne 2. 6. 1916 mu umírá maminka na rakovinu žaludku. Dá se předpokládat, že Jenovéfa musela již v předcházejících letech bolestivě trpět a rodina s ní sdílela její statečné chvíle. To ovlivňuje mladé členy rodiny a především nejmladšího Josefa, který ve svém věku dospívá dříve než ostatní vrstevníci.

Válka pokračuje a počet členů rodiny ovdovělého otce Josefa Šefčíka *1848 se zmenšuje. Dospělí sourozenci Josefa ml. *1900 jsou sami otcové a matky, ale nemají již mnoho dětí, jak bylo v zvykem v minulosti. Jen svobodný Josef je tak nějak stále synem svého otce.

To však netrvalo dlouho, protože  Josef  také rukuje. Dnes nevíme, kde konkrétně bojoval nebo čeho se zúčastnil.

 

První světová válka končí a stará monarchie se rozpadá. Avšak nepokoje stále přetrvávají, především v carském Rusku je občanská válka a moc přebírá revoluční lid.

 

Jak žila rodina po válce víme ze  sčítání lidu ke dni 26.2.1921.  V domě č.374 s Josefem  Šefčíkem, otcem početné rodiny, žije jen rodina Slováčkova. Rodina  dcery Marie, která se v roce 1913 provdala za Antonína Slováčka a děti Františka, Antonín a Marie.

 

Josef, nar. 1900 v době sčítání lidu v Mutěnicích nebyl přítomen. Možná byl v zajetí, jak je později  uvedeno* u jeho sňatku v Mutěnicích.

 

V roce 1922 dne 5. května umírá ve věku 74 let Josefův otec na stáří. To zřejmě vede Josefa k rozhodnutí vyletět z otcovského hnízda a hledat vlastní cestu. Potkává Zuzanu Gojdovou, která je z dalekého východu z Podkarpatské Rusi, z okresu Michalovce. Nevíme přesně, kde se Josef se Zuzanou poprvé setkal. Mohl to být Prešov, kde Zuzana byla zaměstnána jako služebná u ředitele gymnázia, a Josef při návratu z občanské války v Rusku se vrací přes Slovensko na Moravu do Mutěnic. Víme jen, že se Zuzaně, svobodné ženě, dne 31. 1. 1923 narodil syn Ján, po matce příjmením Gojda. Nevíme, kde v té době Josef  byl, jak se domluvili. Ale Zuzana se s malým Janem  vydala  na daleký západ, do Mutěnic na Hodonínsku. Už dne 1. 9. 1923 jsou v Mutěnicích v domovské knize  zapsáni v  rodném domě  Josefa - v  č. 374, Zuzana společně se synem Janem Gojdou. Podrobnosti o jejich sňatku, připsaném v matrice u křtu Josefa, zjišťuji na OÚ Mutěnice. Josef, navrátivší se zajatec, se žení v Mutěnicích na Kateřinské hody dne 26. 11. 1923 se Zuzanou Gojdovou. 

 

Cituji...Protokol sepsaný před sňatkem o zajetí Josefa Šefčíka na Farním úřadě dne 10. 11. 1923:9.jpg

... u přítomnosti podepsaných svědků s navrátivším se zajatcem Josefem Šefčíkem za účelem konstatování, že jest svobodným, a jeho zamyšlenému sňatku se Zuzannou Gojda není v cestě žádné překážky. Ženich odpovídá k daným otázkám po předchozím napomenutí pod přísahou takto: V době svého zajetí náležel jsem k 20. pěš. pl. Do zajetí jsem upadl 29. IX. 1918 u Montekuko. Hned po zajetí dostal jsem se do tábora zajatců u Milána, tam jsem byl 4 měsíce a po jejich uplynutí byl jsem propuštěn domů. Nyní náležím k 13. pěš. pl. Cituji: nalezené údaje z Protokolu zkušebního pro snoubence, že Josef Šefčík narukoval v únoru 1918 u 20. pěš. pl. Za republiky u 25, pěš. pl., od r. 1921 u 13. pěš. pl.

 

Zuzana, roz. Gojdová *1901 se synem Janem v roce 1923
zs-retus.jpg                                                                  

       

 

                                                                             

 

 

 

 

 

...pokračování příště, MŠ

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář